Recenze
 

 

Do šrotu
Základna Tranquility je stálá měsíční základna sloužící mírovému výzkumu. Ale nejen to. Jsou na ní rozmístěny rakety s jadernými hlavicemi. Jenže studená válka skončila a dlouho opuštěná základna má být prodána německému průmyslovému koncernu König Selenen. Na poslední misi mají být rakety zneškodněny, mají být namířeny na Slunce a odpáleny. Velitelem mise má být symbolicky Gene Parnell, průkopník astronautiky, který před mnoha lety rakety na základnu dopravil. Ale nejenže mladí kosmonauti jeho zásluhy neberou, ale Parnell navíc zjistí, že se základnou má někdo své, ne nejčistší plány.
Události na Zemi i na lodi, podivné chování jednoho z účastníků mise, protivná novinářka, soukromá msta a další faktory zamíchají osudy účastníků mise.
Klasická sci-fi jak ji mám rád. Mám sice rád skoro všechnu SF a F, ale obzvláštní náklonnost cítím vůči příběhům, ze kterých dýchá nejen budoucnost, ale i minulost a současnost kosmického výzkumu. Téměř vše, co se v příběhu stalo, by se mohlo stát i dnes. Atmosféru vhodně dokreslují "dokumenty" - novinové zprávy z minulosti, které osvětlují příčiny vzniku základny a politickou situaci.
**** Allen Steele: Hrozba z Moře klidu, Laser 2004

 

Kočičí zklamání
Po setkání s autorem na Taurconu (které zklamalo, protože mezi zahraničními spisovateli snad neexistuje nikdo, kdo by byl schopný kromě psaní i mluvit před publikem) jsem se vrhnul na trilogii o Kočkodlakovi. Sice jsem první díl již přečetl hned když vyšel, ale jak už to bývá s příběhy na pokračování, teprve když vyjdou všechny díly a já mám tolik času, abych je přečetl najednou, pouštím se do toho.
První díl mě při prvním i druhém přečtení nadchl. Správně vyvážil nový svět s novým hrdinou a příběhem. Kočkodlak je nová forma života, dosud snad ve fantasy výrazněji nepoužitá. Jediné, co bych vytkl, byl přílišný skok v čase - na začátku se seznámíme s Xinem, ale sotva si ho oblíbíme, je najednou již dlouholetým šéfem královské ochranky a na konci svého životního příběhu.
Druhý díl mě příšerně zklamal. Ve fantasy mám rád hrdinské hrdiny trousící vtipné hlášky, krásné hrdinky trousící díly svého oděvu a temné zláky trousící své zuby při střetu s hrdinovou pěstí, mečem, chytrostí, kouzlem, partnery apod. Takže to, co se stalo s hrdinou Xinem, se mi nelíbilo. A nelíbilo se mi ani to, jak to bylo napsáno - příliš rychle, příliš obyčejně. Z příběhu se vytratilo kouzlo, jazyk autora nebo překladatele najednou zobyčejněl. Název dílu vlastně lže.
Třetí díl jsem sice měl koupený zároveň s druhým, ale teprve když jsem ho začal číst, pochopil jsem, že mi chyběla zásadní informace o tom, že druhý díl časově patří někam mezi příběhy prvního. Třetí díl popisuje totiž příběh vyplňující mezeru ve vyprávění 1. dílu. To by sice bylo skvělé, kdyby ovšem za něco stál. Neohebný jazyk vyprávění, kouzlo prvního dílu se opět neobjevilo, spousta nevěrohodných detailů, trapné pokusy o humor a opět jakési zobyčejnění.
Škoda. Původní záměr a provedení bylo skvělé, ale pak se z toho stala obyčejná průměrná fantasy, kterou nad vodou drží jen pár nápadů, naděje, že se Xin vrátí a zajímavý svět, pod vodu ji táhne nepovedený pokus o humor, zmatení čtenáře v dějové souslednosti a popření základního stavebního kamene fantasy - (ne) existence skutečného hrdiny v 2. a 3. dílu. Autor má v plánu další, ale obávám se, že znechucení z osudu hrdiny už nenapraví žádná příhoda z jeho mládí.
****; ***; ** Konrad Lewandowski: Kočkodlak Xin, Návrat kočkodlaka, Kočkodlakova mise - Laser 2002-2003

 


Hlídka v minulosti
Terry Pratchett používá svět Zeměplochy k úžasným podobenstvím se současným světem a přestože jsou jeho romány plné humoru, jsou rovněž hodně k zamyšlení.
Nejinak Noční hlídka, ve které se kapitán Elanius, zrovna když očekává narození potomka, ocitá ve své vlastní minulosti a stává se svým vlastním poradcem a tím, kdo položí základy Noční hlídce, tak jak ji známe.
Není nic jednoduchého přežít v minulosti, chytit nelítostného vraha, změnit výsledek krvavé rebelie, vychovat sám sebe a vrátit se do svého skutečného času, ne do alternativní budoucnosti.
Na tomto románu, stejně jako na dalších o hlídce mě fascinuje, jak TP zná lidi a jak popisuje na krásných příkladech, jaké chování má jaký efekt. Pro pozorného čtenáře jsou knihy zároveň příručkou jak vyjít s lidmi a jak dosáhnout svého. Elánius se úžasně chová při vzpouře, která hrozí přerůst v krvavou lázeň.
Zajímavým prvkem bylo rovněž seznámení s mladým lordem Vetinarim, budoucím Patricijem. Už v tomto čase prokazuje své schopnosti a pomáhá své tetě v jejích politických záměrech.
Ale příběh není jen veselým vyprávěním. Nepojmenovatelní, jakási tajná služba, nám připomenou, že svět není jen příjemné místo. Sice jen v náznacích, ale pro lidi s naší představivostí naprosto dostatečně, nám autor popíše krutost a povýšenost agentů, bezmoc, utrpení a mučení obyčejných lidí, kteří se vlastně ani ničím neprovinili. I při čtení těchto řádků myslíte na současný svět. O to silněji pak funguje dobrý konec.
Hrozně bych si přál, aby TP psal rychleji :-).
***** Terry Pratchett: Noční hlídka, Talpress 2003

 
k ZA 35
k Recenzím
k ZA
na start