Krakatiťacký předvánoční večírek

Václav Pravda

 

    

   Všechno začalo tak nevinně. Na čtvrteční schůzce scifistů v Krakatitu se někdo neopatrně zmínil o plánovaném večírku. Tato informace sice byla ihned dementována, nicméně zapustila kořínky. Podařilo se pak zjistit, že skutečně cosi v plánu je, že to nebude večírek, ale normální setkání místo čtvrtečního, které zabral naprosto hloupě Štědrý večer, a že tam přijdou všichni stálí návštěvníci. Takže jsem v úterý nelenil a po dřívějším úprku z práce jsem se vydal do Krakatitu. V doprovodu onoho úžasného stvoření z Draconu. Řeči se říkaly, pití se pilo, kouření se kouřilo. V Krakatitu byli, mimo jiné, ze zapomnětlivosti nejmenované, Honza Kantůrek, Leonid Křížek, Egon Čierny, Přemek Houžvička, Jolana Čermáková, Tom Vildt, Martin Čapek, Robert Rameš a dvě desítky dalších. Ochutnávalo se cukroví a probíralo všechno možné. Stihl jsem v průběhu večera oběhnout i nejbližší Levné knihy, za což jsem byl při návratu silně pokárán Radimem i Robínem, stihl jsem koupit bráchovi nějaký kompakt k Vánocům.
    Nepřišel jsem o nic zvláštního, snad jen o několik pokusů přebrat mi Lídu. Píšu o tom proto, aby se z mé naivity a nemoderní rytířskosti, o kterých jsem se několikrát v průběhu večera přesvědčil, poučili další. Neberte mezi scifisty svou hezkou, inteligentní a zajímavou přítelkyni, pokud Vám na ní hrozně moc záleží, dříve nebo později o ni přijdete. A nemusí to být ani Vaše ani její chyba.
    Se stoupající hladinou alkoholu rostla odvaha několika mladších i starších pánů, kteří bez ohledu na moji přítomnost (třeba hned na vedlejší židli), lákali do svých sexuálních tenat moji tehdejší přítelkyni. Bez úspěchu, bez šance, bez náznaku z její strany, ale o to vytrvaleji. Upřímně řečeno, byl jsem z toho zděšený, zklamaný, zhnusený. Nekultivovanost onoho „lákání“ dosáhla takového stupně, že šlo o zcela nepokryté, jednoznačné a nahlas vyslovované vulgární nabídky a pokusy. V intelektuálně vyšším prostředí bych něco podobného nečekal. Je ale vidět, že jsem prostě z vesnice a kromě toho jsem zřejmě podcenil sexapeal mé přítelkyně. Lidé, kterých jsem si vážil, se pod jeho vlivem a hlavně pod vlivem alkoholu chovali jako primitivní samci, byť bez odezvy. Podobná situace se opakovala i v PlayClubu, kam jsme, vedeni Robínem, zapadli po zavíračce Krakatitu. Já jsem nepil kvůli řízení a tak jsem hlavně sledoval stále rozdováděnější scifisty. Pořád jsem se docela bavil, ale začala mě zmáhat únava a zodpovědnost k jízdě, která mě čekala druhý den, a chtělo se mi domů. Když mě rozjaření kamarádi začali tahat na parket, začal jsem se vztekat. Chvíli jsem vztek v sobě dusil, ale o pár minut později se všechno sečetlo a já vybuchl jako parní kotel. Musel jsem odejít, abych se uklidnil, a už jsem se nevrátil. Každý děláme chyby. Nebylo jen touhle jednou chybou, že jsem teď po nějaké přechodné době zůstal sám, ale scifistické prostředí rozhodně působí na vztah jako lučavka královská. Nebo spíš jako odlučavka.
 
k ZA 23
k Reportážím
k ZA
na start