Parcon 1997

Václav Pravda

 

    

    Přes nadsazené motto Avalconu jsem pochopitelně do Spišské Nové Vsi jel. Bohužel sám. Našel jsem si rozumné spojení, koupil si zpáteční jízdenku za celkem 741,- Kč (jen s jedním EC příplatkem). Po půlnoci odjezd z Havlíčkova Brodu, dvojí přesedání a někdy kolem jedenácté dopoledne v pátek jsem se ocitl ve SNV.
    Zkušeně jsem odhadl v několika obatožených jedincích kolegy sci-fisty a držel se jich jako klíště, protože jako obvykle, zapomněl jsem si vzít popis cesty. Došli jsme až k budově Reduty, kde se Parcon conal. Přihlásil jsem se, zaplatil něco z vyměněných peněz (kurz 1,01) za vstupenku. Nebyl jsem předem přihlášený, nedostal jsem tedy ani tričko a musel jsem tedy čekat na to, jestli bude volné ubytování, ale protože jsem potkal spoustu známých, nijak mi čekání nevadilo. Šel jsem na oběd s Jolanou Čermákovou, Egonem Čiernym, Janem Kantůrkem a Leo Křížkem a spolu jsme se pak přesunuli do Galerie umělců Spiše na vernisáž výstavy obrazů Juraje Maxona, který se jí jako jediný z autorů účastnil, Martiny Pilcerové a Milana Dubnického. Prohlédl jsem si vše a vydal se zpět do Reduty, mimo jiné získat ubytování. Ze souběžně plánovaného programu o neamerické SF moc nezbylo, protože ze čtyř účinkujících se dostavil jen jeden. Začátek se čekáním posunul. Pak už se program posuny jen hemžil a došlo i na výpadky. Stane se, ale mělo by se s tím něco dělat a hlavně alespoň změny průběžně oznamovat na vývěsce. Do burzy jsem dal Zbraně, Ježíska a Riona. Podcenil jsem počet, protože po pěti Rionech a dvanácti Ježíšcích se jen zaprášilo. Prodal jsem i komplet všech ZA.
    Stanislav Čermák vyprávěl ve studeném sálku malé scény divadla o mimozemských invazích ve SF filmu. Soustředil se hlavně na staré a právě natáčené filmy. Nepřijel ani plánovaný František Novotný a tak v hlavním sále proběhl zase se zpožděním jeden ze dvou nejlepších programů conu - vyprávění Kirilla Bulyčeva a beseda s ním. Simultánně tlumočila paní Velichová z Nemesis, ale nebyl jsem sám, kdo s údivem konstatoval, že do nás v té škole přece jen něco dostali, protože jsem rozumněl snad všemu.
    Kirill Bulyčev se vlastním jménem jmenuje Igor Možejko. K psaní se dostal náhodou. Pracoval v časopise, v jehož jednom čísle měla vyjít sci-fi povídka amerického autora. Povídku cenzura na poslední chvíli zakázala, ale už byla vytištěna obálka v nákladu 300000 výtisků, na které byl obrázek vztahující se k povídce. Dalo se dělat jediné, napsat přes noc povídku. Ostatní kolegové se ale opili a tak musela vyjít Možejkova povídka. Pseudonym si vybral během podle jména své ženy a rodného jména matky. Myslel si, že je to jediná věc, kterou napíše, ale když ji viděl vytištěnou, zalíbilo se mu to.
    Bulyčev pracuje jako orientalista, specialista na JV Asii, stále ve stejné místnosti. Místo získal, když se vrátil z války (nebo vojny?) a četl inzerát, že přijmou aspiranta. Protože byl jediný, vzali ho. V jeho díle se ale práce příliš neobjevuje. V současné době mu jedno spřátelené nakladatelství vydává sebrané spisy, knážky pro dospělé, pro děti a populárně naučné, celkem padesát knih. Letos dostal pozvání na pět conů, kromě Parconu ještě na dva polské, jeden německý a jeden maďarský. Pojede ještě na Polcon. Do SNV je to pro něj stejně daleko jako do Jekatěrinburku a jednodušší bylo letět sem. V Rusku se cony a SF hnutí soustřeďují do oblastí, vzhledem k obrovským vzdálenostem. V Rusku čtou hlavně romány a za poslední dva roky v žebříčcích nejčtenějších knih převažují domácí autoři. Rozdíl Bulyčev vidí v tom, že Američané staví nové světy, kdežto Rusové píší o vysoce aktuálních problémech našeho světa, i když ve fantastických kulisách. Hodně se také začíná psát fantasy na základě ruských bájí. Dříve byly náklady knih 200-300 tisíc, dnes jsou 10-20 tisíc a už se začíná odlišovat brak a masová SF literatura od kvalitních knih. Rusové nepíší antiutopie, protože v ní žijí.
    V osm hodin byl Parcon slavnostně zahájen, promluvili pořadatelé a někteří hosté. Parcon párty byla dobrá, spousta pití a výborné obložené chleby, podmalováno hudbou, okořeněno tombolou. Hodně jsem pokecal s Romanem Krestou ze Salamandru Pardubice, který mi líčil, jak by mohl vypadat Parcon 1998. Poté se všechno rozešlo a protože bar a restaurace Reduty byly nepochopitelně zavřeny a klub Reduty nebyl nafukovací, nastal problém, co dál. Pořadatelé a účastníci Tatraconu se přesunuli na Čingov, kde se prý výborně bavili, ale většině lidí nezbylo nic jiného, než se pokusit najít otevřený podnik, což kupodivu o půlnoci byl už dost problém. Skupina, ve které jsem byl, navštívila pub Pavučina a po třetí se přesunula na ubytovnu. Zábava ale vázla a tak se krátce po čtvrté šlo spát.
    V sobotu ráno jsem se vysprchoval a vydal do Reduty. Ondřej Neff ještě nedorazil a tak se od 9, kdy měl jeho program začít, čekalo na jeho příjezd. Přijel asi v jedenáct a tak do oběda jel v hlavním sále jen jeho pořad, pokračování avalconské přednášky. V malém sále jsem svého známého z Draconu 95 Andreja Daneka šel poslouchat na jeho přednášku Lidé se dělí na muže a ženy. Byl jsem zklamaný, protože laciné vtípky, těkání od tématu k tématu, časté vyvracení chvíli před tím vyhlášených závěrů a nedokončování myšlenek pokazily jinak zajímavé téma. Dobré byly části, kde Andrej bral příklady ze zvířecí říše a kde vysvětloval něco z genetiky. Zajímavá a znepokojivá byla informace z USA o tom, že každé páté dítě není otci vlastní, aniž by o tom věděl. V Anglii je to každé dvacáté, ale i tak. Pořad začal později a ještě se protáhl.
    Na oběd jsme zašli s Jolanou a Romanem. Restaurace se postupně zaplnila sci-fisty, pak se ale zase začala vyprazdňovat, ale k nám si přisedl Ondřej Neff a bezvadně jsme si pokecali. O všem možném, ale hlavně o sexu, conech, sexu na conech a tak. Vyprávěli jsme si i nějaké historky, takže chvíli trvalo, než jsme se vrátili do Reduty a já nestihl program Založte si fanzin. Přednáška o vykopávkách na jiných planetách byla nahrazena přednáškou o atomových válkách ve středověku, která měla být později. Vykopávky se už nekonaly.
    Protáhla se i dražba SF knih ve velkém sále, Kantůrek tedy později začal a později končil. Byl jsem už unavený a tak jsem ani nešel na posunutý StarTrek Honzy Pavlíka. Asi na hodinu a půl jsme se zakecal s Petrem Konupčíkem, který mi vyprávěl o unikátních černobílých SF filmech, bavili jsme se o conech, o organizování akcí, o výchově ke SF a literatuře vůbec, o ženských ve fandomu a spoustě dalších věcí. Bylo to fajn. Od osmi jsem ale nevynechal odevzdávání hned několika cen a hlavně CKČ. Ondřej Neff za Parcoran club navrhl změnu stanov klubu, aby to nebyla samoúčelná záležitost. Určitě by stálo nad tím pouvažovat.
    Od půl desáté pak ve velkém sále divadla začala Fantasy show. Nejlepší, kterou jsem dosud viděl a jednoznačně jedna z nejlepších akcí conu (Bulyčev, Neff, Kantůrek a přebohatá burza). Setmělé pódium se rozsvítilo a na vyvýšeném trůně seděl Šimon, oblečený jako mág-poustevník. Jeho bojovníci s klacky a meči se chystali k obětování krásné dívky. Ale oběť jim překazili rytíři. Jenže mág jim slíbil peníze a pijatiku a tak nelenili a nebohou dívčinu obětovali sami. Mág se napil krve a vyvolal mága Západu, aby ho učinil nesmrtelným a mocným mágem Východu. Na pódium došel Egon Čierny a spolu s předáním amuletu nesmrtelnosti pasoval Šimona na Rytíře řádu fantasy.
    Po Fantasy show se zase pořadatelé a jejich nejbližší přátelé přesunuli na Čingov a nechali ostatní účastníky osudu. Osud se v mém případě projevil příznivě, protože jsem v klubu Reduty strávil čas příjemně povídáním s KJV - Janem Kantůrkem, Janem Pavlíkem, Egonem Čiernym, Leo Křížkem a dalšími. Jan Kantůrek mě pozval na návštěvu jejich chalupy v Havlíčkově Borové a nabídl, že by i přijel do Chotěboře do klubu. Dozvěděl jsem se, jak vlastně vznikl KJV a spoustu zajímavých a legračních historek. O půlnoci jsem se vrátil do ubytovny pro tašku a vydal se na vlak. Bez nějakých problémů, ale i bez snídaně jsem se po jedenácté dostal do Chotěboře, kde jsem stokrát proklel svou pohodlnost tahat s sebou dlouhé kalhoty, protože i přes chlad ve vlaku jsem nebyl připraven na tak příšernou zimu kombinovanou s větrem a deštěm.
    Shrnu to. Klady: Bulyčev, Fantasy show, párty, burza, čisté a krásné ubytování, pěkné prostředí. Zápory: Neoznamované změny, rušení a posuny celkově chudého a nevýrazného programu, večerní absence pořadatelů a „motorů“ SF společenství, kompletní materiály jen pro předem přihlášené, citelně chyběla ústřední shromažďovací a potkávací plocha, délka cesty do SNV, nezabezpečení jídla. Parconu se zúčastnilo i spousta lidí z Avalconu a tak jsem si vyposlechl potěšující ujištění (Kresta, Vašát, Eliáš, ...), že Avalcon měl podstatně lepší program, atmosféru. Takže Pája do té budoucnosti nahlédl ve svém věšteckém okénku v minulých ZA správně. Srovnejte programy, cestovné a vstupné a materiály. Nedostal jsem tričko, v materiálech nebylo nic k počtení ani placka, Mloka jsem si musel koupit a platil jsem ještě 50,- za párty. Parcon 1997 se po důkladném zvážení všech pro a proti v mém žebříčku conů zařadil na druhé místo od konce za Parcon 96 a před Pragocon 96. Doufám, že se najde někdo, kdo bude kritizovat Parcon 97 stejně jako Parcon 96, protože si tyto cony nemají co vyčítat.
 
k ZA 17
k Reportážím
k ZA
na start