Karel Havránek
I.
Přepadením základny All Ormilany, se měla změnit rovnováha
sil v této oblasti. Jejich útok však nebyl tak úspěšný, jak sami předpokládali,
že by mohl být. Naopak. Nepřítel zde přišel o větší počet plavidel, než
jsme přišli my. Trvalé posily, které následně dorazily k základně All,
vrátily zdejší flotile ztracené síly a v konečné rozvaze ji posílily o tři
nové lodě na konečný počet dvaceti válečných plavidel nejrůznějších
tříd a typů.
Sírius, jehož posádka podnikla nebezpečný průlet bojištěm,
zůstal v kosmu dva dny po útoku s téměř vybitými bateriemi a musel být
odtáhnut do doků k jejich výměně. Posádka tak mohla využít několika
volných dní k obnovení hlavně psychických sil. Všichni kromě kapitána se
vrátili zpět na planetu, aby si tentokrát užili růžových moří této
planety. Sladké oceány planety All se staly po objevení zdejší planety
raritou v celé říši, jelikož neměly nikde obdoby. Kromě toho se zde nacházelo
velké množství i jiných pozoruhodností, o kterých by se dalo napovídat
celé dny. Planeta All se stala jednou z nejnavštěvovanějších míst v říši,
než začala válka. Poté, co jsme ztratili mnohá naše území, se planeta
ocitla velmi blízko hranic a oblast se stala nebezpečnou. Turisté houfně
opouštěli planetu, až tu žádní nezůstali. Dnes se sice někteří vracejí,
i když vědí o nebezpečí, ale není to jako dřív. Hodně zařízení
muselo být uzavřeno a zůstala jen ta menší od zdejších obyvatel.
Jednoho dne pozvali posádku Síria do malého kinosálu ve městě,
kde zrovna trávila volno. Když se všichni usadili v prvních řadách měkkých
vypolštářovaných křesel, na malé pódium vyšel zprava nějaký muž ve
vojenské uniformě. Postavil se za malou budku se znakem THS a několikrát
poklepal na mikrofon. Sálem se ozvalo hlasité zachrastění a pískot. Po
kontrole mikrofonu začal mluvit:
„Dobrý den. Jsem generál Kazašněv. Vítám vás tady, v
malém kinosále tohoto překrásném hotelu neméně překrásného města. Asi
se ptáte, proč jsme vás sem vytáhli od slunečních pláží. Hned se vše
dozvíte.
Před pár dny nepřítel napadl základnu na orbitě. Proti
třiadvaceti nepřátelským plavidlům jsme mohli postavit jen sedmnáct našich,
ale jak jistě víte, skutečnost byla trochu jiná. Posádky řady lodí musely
vzlétnout z doků a posádky Alfa a Síria dokonce musely nejdříve ke svým
lodím prolétnout skrz smrtonosné bojiště jen v malých bezmocných člunech.
Ani si možná neuvědomujete to nebezpečí. Stačil pouze jeden jediný zásah
do člunu a ztratili bychom tak vynikající posádku, jako jste vy. Díky vám
všem se podařilo zneutralizovat sedm nepřátelských lodí a odvrátit tak zkázu
orbitální stanice. Samozřejmě, zásluha nepatří jen vám, ale rozhodně
jste k ní přispěli podle mě velkou měrou, když Sírius spolu se Samurajem
zneškodnili malý křižník, který útočil proti bezbranné osobní lodi, na
které jsem shodou okolností cestoval já. Proto bych chtěl posádce Síria a
Samuraje z celého srdce poděkovat za záchranu mého života. Velitelství se
rozhodlo, udělit posádkám Síria a Alfa čestné vyznamenání za odvahu,
kterou jste potřebovali k onomu statečnému průletu bojištěm. Bohužel,
jednomu z člunů se průlet nepodařil a po zásahu v něm zemřelo sedm lidí.
No nic. Každá válka si žádá životy na obou stranách. Nebudu to
protahovat. Přeji všem, kteří jste zde, stejně skvělé výsledky, jako
jste podávali do této chvíle. Kéž bychom měli víc lodí s tak dobrou posádkou,
jakou tvoříte vy s kapitánem Zoeem. Ještě jednou děkuji za všechno a teď
obdržíte každý své ocenění. Děkuji a příjemný zbytek pobytu.“
Generál sestoupil z pódia a přišel před Karla Vinze - našeho
technika, který seděl hned vpředu na prvním křesle vpravo. Sálem tiše zněla
hymna Terrestrie. Mezitím, co generál sestupoval z pódia, přišla krásně
oblečená dívka s platem, na kterém ležely připínací odznáčky. Generál
pak každému osobně jeden připnul na uniformu a potřásl rukou.
„Tak tohle jsem opravdu nečekal,“ otočil se ke mě zepředu
Marek, když začal generál rozdávat odznaky.
„Já už vůbec ne.“
„Víš, co to znamená? Ještě jednu takovou akci a
dostaneme nějaký řád .“
„A co má být?“ Zeptal jsem se.
„Řád je třeba za nějaké zásluhy v bitvě, a když pak
dostaneš i druhý řád - Řád první třídy, patříš mezi elitu a můžeš
se stát i důstojníkem na jakékoliv lodi, kterou si vybereš. Samozřejmě,
jestli je na té lodi pro tebe místo. Ale když první řád dostane celá posádka,
obdrží ho i samotná loď, a potom se může zúčastňovat těch nejdůležitějších
akcí.“
„Akcí?“
„No útoků, invaze, atakdále. Počkej, už se ke mě blíží.
Musím si to vychutnat,“ a otočil se dopředu.
II.
Na planetě jsme pak strávili ještě plné tři dny. Čtvrtý
den už nás odvezli zpátky na základnu a za dvě hodiny nato na orbitální
stanici. Několik následujících dnů musel Sírius doprovázet společně s křižníkem
Neptun zásobovací konvoje. Šlo o malé konvoje se třemi až pěti nákladními
loděmi. Celkem nuda.
Na poslední konvojové plavbě s námi letěla osobní loď
s velitelským sborem. Generální velitelství totiž rozhod-lo o zřízení
sektorového velitelství na stanici All. Posádku osobního člunu tvořili
vysocí vojenští důstojníci, kteří sem byli převeleni. Sektorové
velitelství je mnohem větší, než dosavadní oblastní. V podstatě to
znamená, že zdejší planetární systém dostává jakousi volnost. Volnost v
tom, že o většině věcí zde bude rozhodovat zdejší velitelství a ne nějaké
hodně vzdálené. Úkolem sektorového velitelství je kontrola nad 20 až 45
sektory, ale jsou i větší. V souvislosti s tímto šokujícím rozhodnutím,
o kterém dopředu nikdo neměl ani potuchy, se objevilo hned několik fám. Prý
se chystá něco velkého, možná invaze, ale všechno byly pouze dohady. Nicméně,
do zdejší oblasti přilétlo několik válečných plavidel a fámy jako by se
začaly potvrzovat. K nárůstu pochybností přispěla i příhoda naší lodi.
Při běžném hlídkovém letu náš radar zachytil dva neznámé
objekty mířící ke stanici. Sírius se vydal oba objekty prozkoumat. Když se
dostaly do našeho vizuálního kontaktu, všichni na můstku se zhrozili, že před
sebou máme Ormilany. Naštěstí nás z omylu vyvedla vysílačka, když se obě
lodě ohlásily. Šlo totiž o nové typy těžkých křižníků, jež palubní
počítač neměl ještě v evidenci. Možná schválně. Sírius byl proti oběma
plavidlům asi desetkrát menší. Po přiblížení nás všechny ohromila ta
masa, jež se před námi nacházela.
Později vše vyplynulo na povrch. Zřízené velitelství začalo
zdejší oblast posilovat o další plavidla a něco opravdu chystalo. Každá z
lodí prošla malou revizí a preventivně se měnily baterie za nové s větší
kapacitou.
Mimochodem, co se týče křižníků, ormilánské křižníky
také nejsou žádnými drobečky a v porovnání s těžkými křižníky THS
se zdají i o něco větší. Proti takovým plavidlům neměla loď našeho
typu žádnou šanci. Výjimky však potvrzují pravidlo. Občas se objevila nějaká
zpráva, že ta která korveta se dokázala ubránit útoku těžkého křižníku.
Ovšem za jakých okolností, o tom už se zpráva nezmiňovala.
Asi dva týdny po setkání s oběma křižníky již vyšlo
zcela najevo, co se děje. Velení THS připravovalo útok na jednu z ormilánských
základen. U základny All se nyní nacházela flotila o síle asi šestatřiceti
válečných plavidel, nepočítaje nákladní plavidla THS. Člověk se pak divý,
kde je velitelství pořád bere, když loděnice stačí jen tak tak doplňovat
stávající stavy. Pokud ovšem neotevřeli nějaké nové.
V období války se stavělo 30-60 válečných plavidel ročně.
Záleželo, o jaké druhy lodí jde a podle toho také trvala jejich výstavba.
Někdy, když se říše dostala do tísnivé situace, jako se tomu stalo před
několika lety, než začala stavba korvet typu Mirach, zadávalo Ministerstvo
obrany zakázky i soukromým a civilním loděnicím. Takovou situaci však nešlo
dlouhodobě udržet, a tak se rozhodlo o výstavbě pěti nových loděnic s
kapacitou deseti plavidel ročně. V období přípravy invaze jsem věděl
pouze o dvou dokončených. Možné je, že ministerstvo dostavělo i další,
ale rozhodně se veřejně nepochlubilo. Loděnice sloužily v podstatě pouze
jako montážní prostory. Samotná zařízení se sem pouze svážela z různých
jiných závodů. Proto výstavba lodi netrvala věčnost, ale asi jen rok a půl
u křižníků a půl roku u korvet.
III.
Ještě než budu pokračovat, řeknu vám něco o
Ormilanech. Ormilané měli prapodivný způsob války. Měli období, kdy celý
měsíc útočili na vše, kam až mohli, a když jim došly síly, na tři měsíce
se odmlčeli, aby pak zaútočili znovu, silnější o nové lodě. Způsob
jejich války se tedy od našeho značně lišil. Nejvíc mi to připomíná,
když se dva stejně silní přetahují lanem, ale jeden z nich táhne pořád
stejně, ale ten druhý polevuje a zase trhne. Možná na tom něco bylo, ale
který ze způsobů je úspěšnější, rozhodne až čas.
Bohužel mají Ormilané obrovskou výhodu. Jejich říše, několikanásobně
větší jak naše, mohla každou ztrátu okamžitě nahradit. Ztratí loď,
nahradí ji dvěma novými. Proto je naší taktikou, tlačit na ně neustále,
aby nemohli tak rychle doplňovat své ztráty a zdálo se, že taktika skutečně
vychází.
Od začátku války, na kterou říše nebyla připravena,
ztratila Terrestrie třetinu území. Poslední dobou se nám však daří získávat
svá území zpět. Ze ztracených území se čtvrtinu již podařilo dobýt, i
když to šlo pomalu. Nyní se flotila připravuje na další úder.
Konečně se blížilo datum začátku invaze. Pokaždé, než
začíná nějaká akce, vyšlou se průzkumníci. Průzkumnou činnost zajišťovaly
čluny typu Kaitos, vybavené družicemi s citlivými senzory. Dva dny před
vyplutím, tři čluny Kaitos vypluly směrem za hranice a zjišťovaly situaci.
Pár hodin před začátkem akce se čluny vrátily k vyhodnocení všech údajů.
Pak teprve velitelství povolilo start.
„Startujte motory, kurz podle dodaných souřadnic.
Jedem,“ radoval se trochu kapitán, po několika dnech úmorné práce s lodí
i posádkou. Před následujícím útokem vládla všude ve flotile skvělá nálada.
Nikdo se už nemohl dočkat. Generalita naplnila posádky optimismem z epochálního
vítězství a optimismus se rozšířil natolik, že změkli i jindy tvrdí důstojníci.
Všude se už vedly vítězné řeči, hlavně mezi nováčky. Čekala nás však
dlouhá cesta.
Flotila lodí se vydala na cestu. Na vyhlídkových plošinách
orbitální stanice stáli lidé, aby viděli masivní a působivý start velkého
počtu lodí. Loď vedle lodě zastiňovaly hvězdy a obrovská masa letící vrátit
úder oprávněně naháněla hrůzu.
Do protiútoku se zapojilo 34 plavidel rozdělených do čtyř
vln. První vlnu tvořila rychlá plavidla pro překvapivý úder. Do této
skupiny spadl i Sírius. Dvanáct korvet typu Mirach mělo za úkol provést
první útok na nechráněné objekty, jako jsou hlídková a osamocená
plavidla bitevního druhu. Zneškodněním hlídek měl být zmařen jakýkoliv
pokus o zdržení, při kterém by se mohl nepřítel zformovat. Pro splnění
úkolu má první vlna pouze deset minut, jelikož hned za ní následuje druhá
vlna tvořená čtyřmi nově zkoušenými těžkými křižníky typu Valiol a
sedmi lehkými křižníky typu Orino. Křižníky vedly hlavní útok na
stanici. Jejich nerušenému útoku mají napomáhat lodě z první vlny, jež
se po splnění prvního úkolu zaměří na zneškodňování lodí obrany.
Korvety za tímto účelem vytvoří dvojice, aby mohly lépe čelit útokům
ormilánských křižníků. Třetí vlnu tvořily bojové čluny - torpédoborce,
jejichž úkolem je pomoci první vlně v neutralizování ormilánské obrany.
Třetí vlna čítala šest plavidel. Poslední vlnu tvořily tři nákladní
lodě typu Boine, s výzbrojí a zásobami pro celou flotilu, které doprovázel
torpédový člun spolu s novým druhem plavidla, které zde, stejně jako těžké
křižníky, bylo zkoušeno. V podstatě šlo o člunovou loď, která nesla malé
dvoumístné čluny. Tyto čluny, které jsou obdobou člunů použitých při
obraně stanice All, nesou každý dvě rakety AR 21 a nesou jeden palubní
phazer. Jejich účinnost je právě v raketách, výborné manévrovatelnosti a
v rychlosti. Slabinou jsou slabé štíty. Tak, takhle vypadal plán flotily před
útokem.
Cílem naší flotily byla planeta nazvaná Neon, podle jejích
křiklavých barev podobných neonovým nápisům historických krámů na
planetě Zemi. Neon patří do velmi blízkého slunečního systému, jež je
vzdálen od systému, v kterém obíhá All, pouze něco přes 900 miliard km.
Hvězda planety Neon v podstatě tvoří se sluncem planety All dvousystém,
jelikož nejvzdálenější planeta na pár minut vlétává do systému druhého.
Jeden systém však patřil Terrestrii a druhý Ormilánské říši. Boje ve
zdejší oblasti proto trvají již druhým rokem bez uspokojivého pokroku, což
chtěla občas jedna ze stran změnit. Na řadě je nyní Terrestrie.
Cesta k planetě Neon, kolem které obíhá nepřátelská
orbitální stanice, potrvá základní podsvětelnou rychlostí pětatřicet dní,
během nichž může být flotila kdykoliv napadena. Každý z nás věděl, co
je před námi, ale také každý věděl, za co bojuje.
IV.
Čtyřiatřicet dní už uběhlo. Před flotilou je poslední
den letu. Z mateřské lodě - těžkého křižníku Cefeus přišel rozkaz
zaujmout útočné postavení. Korvety vpředu utvořily dvojice a přidaly
trochu na tempu, aby se od zbytku flotily dostaly na desetiminutový náskok potřebný
k přepadení a zneškodnění hlídek. Lehké křižníky se seřadily do dvou
řad a třetí tvořily křižníky těžké. Třetí vlna si dala dvouminutový
odstup od druhé vlny a poslední vlna, která však obsahovala pouze nákladní
lodě s doprovodem, zůstala celou hodinu pozadu, aby se vyhnula prvním bojům.
Zatímco předchozí dny a týdny poznamenaly posádku leností
a znuděností, jelikož neměla většinu času nic na práci, poslední dny se
vše změnilo a všichni připravovali své lodě na boj. Jinak řečeno, uklízeli
kabiny od věcí, které se všude povalovaly. I když uklízecí četa
pracovala každý den, přesto zde byl druhý den nepořádek, jako by se vůbec
neuklízelo.
Posledních deset hodin posádka prospala, i když usínání
mi šlo velmi těžko a ostatním určitě taky, neboť pár hodin před bojem
jen těžko může někdo spát. Nakonec se mi po třech hodinách převalování
přece jen podařilo usnout.
Ráno v sedm hodin palubního času zazněl lodí nepříjemný
signál budíčku. Rozlámaný a nevyspalý po bezesné noci jsem vstal z tenkých
matrací, oblékl se do jednoduchého obleku, v němž se mé tělo cítilo přece
jen lépe než v uniformě a vyšel jsem na chodbu, kde se již klátilo pár
kluků, aby se dostali co nejdřív do umývárny, než tam bude nával.
Po snídani každý zamířil na své místo v lodi. Když
jsem přišel na můstek, Marek už seděl u svého střeleckého pultu a
kontroloval zbraňové systémy. Postupně přicházeli kormidelník Bill, hlavní
strojník Richard a nakonec i kapitán Zoe. Sedl si na své místo uprostřed můstku
a sáhl ke svému stolku, kde měl nově nainstalovanou vysílačku. Dříve šly
rozkazy přes mé stanoviště, nyní mohl kapitán dávat rozkazy rovnou ze svého
místa, čímž se zrychlila komunikace uvnitř lodi.
„Všichni na svá místa! Za hodinu začíná útok
flotily. Aktivujte všechny bojové systémy! Blížíme se k místu určení.“
Dal kapitán na vědomí blížící se útok. Potom mě požádal o navázání
spojení s kapitánem korvety Lynx, s kterou tvoří Sírius duo. Domlouvali se
spolu na způsobu útoku. Nakonec se dohodli tak, že Lynx poletí první a Sírius
hned za ním v závěsu.
Jak se blížil čas útoku, rostlo jako obvykle i napětí v
posádce. Čtvrt hodiny před začátkem se první vlna rozletěla. Dvojice letěly
každá jiným směrem, aby zneškodnily hlídková plavidla, jež se určitě
vyskytovala na různých místech v okolí stanice. Dříve, než se čekalo,
zachytil náš radar první nepřátelské plavidlo, které letělo přímo k nám.
Rychlý člun ormilánské obrany neměl proti dvěma korvetám velkou šanci.
Když Ormilané zjistili, že proti nim letí ne jedna, ale dvě plavidla, obrátili
svůj člun a zamířili ke stanici.
„Kapitáne. Ormilané vyslali rádiový signál ke
stanici,“ oznámil jsem.
„Domů to ale nestihnou.“
A měl pravdu. Tím, že se člun obracel ztratil drahocenný
čas. Lynx a Sírius se k němu přiblížili na dostřel.
„Kormidelníku, vyveď nás ze stínu Lynxe, abychom mohli
zaútočit.“
Sírius vybočil ze zákrytu Lynxe a přední střelec zahájil
palbu na malý člun. Rovněž z Lynxe zahájili palbu. Výboje dopadaly na
rychle slábnoucí zadní štíty ormilánského obranného člunu. Posledním
pokusem o záchranu se člun pokusil o útěk a změnil dráhu letu ostrou zatáčkou
vpravo. Obě korvety provedly totéž, i když s větším obloukem. Na chvíli
nám Lynx zastínil palebné okno, ale po dokončení obratu se malé plavidlo
ocitlo opět před námi. Ovšem ani teď se nevzdávali. Člun opět změnil
kurs pro změnu ostrou zatáčkou vlevo a vrátil se tak na původní směr.
„To je hra na honěnou a ne boj,“ řekl kapitán,
„rozpusťte formaci, jinak si tu s námi bude pohrávat do druhého dne.“
Sírius se oddělil od Lynxe, zrychlil a přiblížil se k člunu.
„Marku, prosím tě, dostaň toho bastarda!“ Žadonil
kapitán na střelci.“
Marek pobaven vyslal tři dlouhé dvojité výboje z bočních
kanonů. První dva zničily štíty a třetí již dopadl přímo na trup. Člun
hned explodoval a rozprskl se do kosmu.
„Díky.“ Poděkoval kapitán. „Vrať se za Lynxe,
abychom se mohli vydat ke stanici. Druhá vlna přiletí za tři minuty. Kurs
2.3.8.“
Lynx a Sirius opět utvořili formaci a zamířili ke
stanici.
Obě plavidla se již nacházela velmi blízko stanice, když
přišla zpráva od jiné dvojice.
„Pozor, všem lodím. Tady korvety Dorado a Berenices. Zrušte
útok. Je to past! Za planetou je ukryta větší nepřátelská flotila o síle
okolo šedesáti lodí, tvořená především křižníky. Nebezpečí pro všechna
plavidla. Střílí po nás asi pět ormilánských křižníků, obraťte se,
musíme se vrátit, jinak...škšššššššššš.“
„Co se stalo?“ Zeptal se mě kapitán.
„Vysílání bylo přerušeno. Nevím, co se stalo. Mohli přijít
o vysílač.“
„Nebo jsou už mrtví, že?“
„Možná.“
„Spojte se s mateřskou lodí a varujte je. Poletíme pro ně.“
„Pro ně?“ Otočil se tázavě Bill od svého pultu.
„Ano, pro ně. Možná potřebují pomoc. Něco se ti nelíbí?“
„Ne, všechno je v nejlepším pořádku.“ A otočil se
zpátky.
„Honzo, zeptej se Lynxe, jestli letí s námi.“
Sírius se mezitím odpoutal od Lynxe a vydal se k obzoru
planety, kde se právě vynořovalo několik lodí, mezi nimiž se blýskalo.
„Lynx se vrací. Nejsou prý sebevrazi.“
„Srabi,“ ozval se Marek.
„Pane, mám zprávu z mateřského křižníku. Útok se
okamžitě ruší, všechna plavidla se vrací zpět na základnu All.“
„Rozumím. Potvrď příjem. Máme ještě nějakou práci.“
Sírius se blížil k bojujícím lodím. Za obzorem se stále
objevovaly další a další ormilánská plavidla, ale jen vpředu se bojovalo.
Už šlo dobře rozeznat obě korvety, jak se snaží uniknout malému roji
ormilánských křižníků.
Jedna z korvet však náhle explodovala. Na malou chvíli se
objevil záblesk a pak už jen další výboje mířící k druhé z korvet.
Druhá z lodí změnila kurs a snažila se své pronásledovatele
setřást.
„Spojte se okamžitě s tou lodí. Chci s nimi mluvit.“
Rychle jsem se snažil spojit s tou lodí. Na radiových kanálech
se přes sebe překrývalo několik komunikací s velitelským křižníkem, ale
nakonec jsem našel nějakou nerušenou frekvenci. Vyťukal jsem kód pro spojení
s danou lodí. Během minutky se mi ozval radista osamocené korvety. Zažádal
jsem o jeho kapitána a on hned předal sluchátka s mluvítkem svému nadřízenému.
Stejně jsem učinil i já. Chvíli se bavili, jak bychom jim mohli pomoci a po
chvíli mi kapitán sluchátka vrátil.
„Držte kurs.“ To jediné řekl, ale v hlavě mu určitě
probíhal nějaký plán.
„Kapitáne, tři ormilánské křižníky se blíží k nám
zprava. Ormilánská flotila se vydává pronásledovat naší flotilu.“
„Kolik máme času?“
„Dvě minuty, pak budou na dostřel.“
„Hm, to zvládneme.“
Zatímco se Sírius blížil ke skupině, Dorado provedla
dlouhý výkrut a letěla teď proti Síriu. Ormilánské křižníky, jejichž
obratnost není tak velká, se trochu zdržely při změně směru letu. Kapitán
Zoe toho využil.
„Připravte zbraně. Chci, aby děla zasáhla první tři křižníky.
Trochu jim popleteme hlavy.“
Sírius se teď řítil sám proti křižníkům, které
dokončovaly obrat a ztratily svou formaci. Děla na přídi začalo pálit.
První křižník po zásahu znovu změnil směr, jelikož nevěděli, co se děje.
Tímto manévrem však zkřížil cestu druhému křižníku, který se jen
taktak vyhnul hrozící srážce. Dělo pak polechtalo ještě další dva křižníky.
Všech pět křižníků, v domnění, že jde o jejich pronásledovanou loď,
se znovu začalo otáčet. Sírius proletěl skupinou bez poškození. Motory
byly na plný výkon a od zamotaného klubka se rychle vzdaloval. Korveta Dorado
se mezitím vzdálila natolik, že zmizela z obrazovky radaru. Podařilo se ji
tedy zachránit před jistou zkázou. Obě korvety se pak spojily a spolu se
vydaly za flotilou, která se mezitím otočila a vydala zpět k hranicím s mírným
náskokem před pronásledovateli.
V.
Během hodiny dostihli Sírius a Dorado zadní část
flotily. Tím, že se flotila stačila včas stáhnout, nebezpečí neskončilo.
Za námi se totiž vydala dvakrát větší ormilánská flotila, která
nasadila ostré tempo, aby dostihla náš svaz. Z velitelského křižníku přicházely
pořád další a další instrukce, ale žádné z nich neřešily závažnou
situaci. Teprve v okamžiku, kdy nepřátelská flotila srazila půlku náskoku,
vyšel rozkaz, přejít okamžitě na druhý stupeň nadsvětelné rychlosti a
rychlost držet do dalšího rozkazu.
Plavidla vpředu nečekala a okamžitě začala zrychlovat.
Postupně se přidávala další, dokud nepřišel na řadu Sírius. Zrychlení
každý z nás ihned pocítil, ale jinak si během chvilky tělo zvyklo.
Druhým stupněm flotila letěla něco přes dvě hodiny. Po
zpomalení na základní rychlost změnila flotila kurz, aby setřásla své
pronásledovatele, před nimiž teď měla náskok necelé hodiny.
Plán nakonec vyšel. Nepřítel naší změnu kurzu
nezjistil. Všechna plavidla tak byla zachráněna od nerovné bitvy. Po dvou
dnech letu jsme se vrátily na kurz ke svému domovu. Po cestě na nás sice
narazilo několik osamocených ormilánských lodí, které zde po nás zřejmě
pátraly, ale než se stačily vzpamatovat, jejich posádky se ocitly na onom světě.
Neměly šanci proti obrovské přesile. Nebezpečí prozrazení naší pozice všem
strašilo v hlavách po celou cestu domů.
Osud však stál při nás. Po čtyřech týdnech jsme překročili
hranice a narazili na hlídky THS, což značilo, že jsme zpátky doma. Z
velitelského křižníku vyslali zprávu ke stanici o návratu z akce a zprávu
s průběhem neúspěšného útoku. K samotné stanici zbývalo ještě pár
hodin a všechny posádky se již radovaly ze šťastného návratu po dvou měsících
plavby, i když původně se neměly vrátit vůbec. Leč, jestli si někdo
myslel, že je konec, hrozně se mýlil. Vyprovokovaní Ormilané se blížili k
Terrestrii a co způsobili, otřáslo na několik dní celou říší.
Bitva právě začínala.
Dokončení příště